Archiv autora: Karel

Zajímá vás, jak se vyvíjelo podnebí v historii země?

Napsat komentář

Pokud bychom se měli konkrétně podívat na vývoj podnebí, jistě je nejlepší začít v poměrně nedávné minulosti, a to v horizontu posledních sta let. Na tomto období je zajímavé především to, že mělo 7 za sebou velmi teplých roků. Ty navíc vyšli na začátek devadesátých let. Samozřejmě ačkoliv jsou tyto teplé roky z dlouhodobého hlediska poměrně zajímavým úkazem, v krátkodobém časovém horizontu se jednalo o rok, který byl teplejší maximálně o několik málo stupňů celsia a žádné výrazné krátkodobé změny se nekonaly.

Jak je to v delším, tisíciletém horizontu?

Ne vždy byly meteorologie a zapisování údajů o počasí tak zdůrazňované, jako je tomu dnes, a tak nelze se stoprocentní jistotou tento časový horizont odhadnout. Nejsou sice dochované žádné záznamy, ale přesto se dají informace o teplotách zjistit, a to z ledovců a jejich jader, která tak nechávají jasný důkaz a klimatu dané doby. Na jejich základě například Čína sestavila svou klimatickou mapu, která zohledňuje posledních 500 let. Podíváme-li se však na toto období komplexně, potom se roky 1100 až 1350 považovaly za extrémně teplé, a naopak roky 1400 až 1800 se mohly považovat za malou dobu ledovou, jelikož v tomto období poklesly teploty skutečně velmi výrazně. Ač nejsou dochované záznamy, dá se předpokládat, že vliv na toto výrazné snížení měli buď výbuchy sopek, nebo změny na samotném Slunci.

Milion let zpátky? Informace jsou v Grónsku

Stejně jako v tisíciletém horizontu, i v tomto je třeba vyrazit k ledovcům, a pomocí specializovaných vrtů zjistit, jak se vlastně podnebí vyvíjelo. Některé z nich mají i vrstvy silné několik kilometrů, a tak tyto informace mohou poskytnout. Samozřejmě nepřímo. Bylo tak například zjištěno, že první led padl na půdu Antarktidy před 200 000 lety. Stejně tak byly zjištěny informace o době ledové, která panovala v období před 120 000 až 12 000 lety.

Rostliny fungující jako barometr a přírodní hodiny

Napsat komentář

Rostliny jsou plné nejrůznějších záhad. Existují dokonce i rostliny (a je jich poměrně dost), které dokážou předvídat počasí. Reagují totiž zcela zřetelným způsobem na povětrnostní změny, a proto mohou fungovat z našeho lidského pohledu jako spolehlivý barometr.

Pryskyřník je jedním z těchto rostlinných  barometrů.  Dokáže předpovědět deštivé počasí tak, že svěsí okvětní lístky. I květy bodláků dokážou stejně tak spolehlivě předpovědět déšť. Ty se schovají do vnějších zelených lístků. Kakosty smrduté, známé byliny rumišť a lesů, v předzvěsti deště anebo přicházející noci sklánějí své květy, aby jejich pyl nebyl poškozen vodou nebo rosou.

Některé rostliny fungují stejně tak dobře jako rostlinné hodiny i jako barometr.

[box type=“info“ width=“500″ ]

Měsíček lékařský

Velmi významná léčivá rostlina Měsíček lékařský (Calendula officinalis), otevírá své květy mezi šestou a sedmou hodinou ranní. Zavírá je pak kolem 16 hodiny. Pokud má v daný den pršet, jeho květy se otevírají výrazně později. [/box]

Sasanka

Sasanka

Sasanka (Anemone) ohlašuje příchod stálého a pěkného počasí vzpřímenými květy, svěšenými ohlašuje déšť. Pupava bezlodyžná (Carlina acaulis) má schopnost uzavřít před deštěm své květy tak dokonale, že ani jedna jediná kapička vody nepronikne dovnitř jejího květu.

Znalci rozchodníků dávno využívají schopnosti těchto rostlin předpovídat počasí. Rozchodník ostrý se žlutavými květy (Sedum acre) roste nejčastěji na kamenitých stráních a skalách (zobrazení v záhlaví stránky).  Květy se na rostlině objevují v průběhu[highlight] července [/highlight]a kvetou až do září. Zavřou-li se tyto květy na noc, můžete to považovat za příslib pěkného počasí, jestliže ale rozchodník ponechá své květy otevřené, v tom případě bude ráno pršet. Takřka stejným způsobem reaguje na počasí také Rozchodník bílý (Sedum album).

Ptečinec předpovídá počasí.

Když se květy Ptačince otevřou před 9. hodinou, bude hezký den.

Ptačinec žabinec je poměrně hojně rozšířený plevel v našich zeměpisných šířkách. Jeho listy jsou mokré, i tehdy, když je sucho. Jeho latinské jméno (Stellaria media) zcela odpovídá tvaru a barvě jeho květů, které vypadají jako hvězdičky. Otevřou-li se ráno do deváté hodiny a celá rostlina se hezky narovná, je to záruka pěkného počasí. Jestliže květy zůstanou zavřené a rostlina skloněná, ještě ten den bude jistě pršet.

Všem dobře známá pampeliška čili Smetanka lékařská (Taraxacum officinale) je sice pro zahradníky úporný plevel, pro někoho léčivka a pro hmyz zase zdroj nektaru. Ale i ona funguje jako skvělý rostlinný barometr, který dokáže dobře předvídat počasí. Navíc nám také poslouží jako spolehlivé rostlinné hodiny. Pampeliška za pěkného počasí své květy nechává otevřené, před deštěm je ale zavírá.  Její květy se také uzavírají na noc, a to již kolem čtvrté hodiny odpolední. Pokud má být v daný den hezky, otevřou se opět kolem šesté hodiny ranní.

Rostlinná říše je velmi zajímavým a neutuchajícím zdrojem poznání. A my lidé máme rozhodně v tomto směru mnoho co objevovat a od přírody se toho hodně učit.

Květinový a stromový kalendář a horoskop

Napsat komentář

My lidé jsme se ve světle civilizace už dávno přestali cítit jako neoddělitelná součást přírody. A možná právě to, že přírodu dostatečně nectíme a nedbáme na určitá varování, která k nám často vysílá a my je necháváme bez povšimnutí, je chyba, za kterou již nyní nejrůznějšími způsoby platíme. Zemi ohrožuje tání ledovců, atmosférický obal země je narušen freony a v důsledku toho a mnoha dalších záležitostí vznikají na zemi katastrofické povodně nebo naopak požáry, které nelze uhasit.

Jako moderní lidé si však často ani neuvědomujeme úzké sepětí svých životů se životy stromů a květin. Avšak v dřívějších dobách tomu tak rozhodně nebylo. Vzpomeňme kupříkladu druidy, keltské kněží žijící v lesích, kteří vztahu člověka se stromy přikládali velký význam. Ti tvrdili, že každý člověk se podobá stromu a také naopak strom člověku. A byli to právě druidové věřící na propojení tří elementů – kosmického, lidského a rostlinného, který pro ně zároveň představoval jisté sjednocení v podobě kalendáře – horoskopu. V druidském kalendáři měly samozřejmě svá nejvýznamnější místa dny slunovratu a rovnodennosti. Přičemž 21. březen, den jarní rovnodennosti byl v druidském kalendáři symbolizován dubem, 24. červen, den letního slunovratu, měl jako svůj symbol břízu, oliva symbolizovala podzimní rovnodennost nastupující 23. 9. a buk byl symbolem zimního slunovratu přicházejícího v noci ze dne 21. na 22. prosince.

V Číně bylo zase zvykem zasvětit každému měsíci v roce posvátný květ.

chryzantema

Květ chryzantémy je podle Číňanů symbolem října a celého podzimu.

Pro[highlight] leden[/highlight] byl vybrán květ švestky.
K [highlight]únoru [/highlight]květ broskve, který byl pro starou Čínu symbolem vítězství krásy nad zlem.
Měsíci [highlight]březnu [/highlight]byl vybrán jako symbol květ dřevité pivoňky, symbolizující krásu, zdraví, lásku a věrnost.
Měsíci [highlight]dubnu [/highlight]je zasvěcen květ třešně a měsíci květnu květ magnólie.
[highlight]Červen [/highlight]je označován květem granátového jablka a zároveň je symbolem vyjadřujícím přání početného potomstva.
Pro [highlight]srpen [/highlight]vybrali ve staré Číně jako symbol květ lotosu.
[highlight]Zářijovému měsíci[/highlight] vládnou květy slézu.
[highlight]Říjnu [/highlight]zase chryzantémy, které se rovněž staly symbolem pro celý podzim. Vzhledem k tomu, že chryzantémy jsou do jisté míry odolné vůči chladu, je jimi symbolizována odvaha a nerušené přátelství.
Pro [highlight]listopad [/highlight]jako květinový symbol platí gardénie.
[highlight]Prosinec [/highlight]je označen červeným mákem.

Dokonce i astrologové zahrnuli do výsledků svých bádání květiny. Sestavili zvířetníkový takzvaný zodiakální horoskop. Existují navíc i dva květinové zcela rozdílné soubory, z nichž jeden, mnohem starší v sobě zahrnuje jak ozdobné rostliny, tak i stromy. Jeden z hvězdných květinových kalendářů přiřazuje každému z měsíců hned dvě květiny, z nichž jedna, ta první z páru zastupuje květiny z volné přírody a druhá zastupuje květiny skleníkové. Podíváme-li se na tyto květiny z hlediska doby kvetení v mírném evropském pásmu, bývají v daném měsíci k sehnání po celou jeho dobu trvání. Jako příklad uveďme alespoň některé: ve znamení Ryb najdeme frézie a cinerárie, ve znamení Býka kosatec a hortenzie, ve znamení Vah jiřinu a brambořík, ve znamení Lva karafiát a begonie, ve znamení Střelce sasanku a azalku.

Rozptyl slunečního záření a jak probíhá

Napsat komentář

Rozptyl patří k velmi rozšířeným jevům. Dojde k němu například tak, že se kužel světla, který vrhá baterka nebo jiný světelný zdroj, odráží od prachových částeček, které poletují vzduchem. Spatřit jej můžeme velmi zřetelně také při mlze, když v autě za jízdy zapneme dálková světla.  To se nám světelný kužel bude zdát doslova jako neprostupná stěna. To jsou však jen dva příklady z mnoha a mnoha dalších možností.

Z uvedených příkladů je tedy patrné, že k jevu nazývanému rozptyl dochází tehdy, pokud paprsky světla dopadají na velmi miniaturní částice anebo na plochu, která má mimořádně jemnou strukturu. Jako názorný příklad rozptylu nám poslouží pampeliškové nebo bodlákové chmýří. Pokud se na ně podíváme proti Slunci, máme pocit, že chmýří jakoby svítí. Tento světelný jev je způsoben tím, že dochází k přesměrování části dopadajícího záření do všech možných stran.

Stojí-li osoba tak, že pozoruje rozptylující se částice ze strany, zrak této osoby pak zachycuje větší či menší část tohoto rozptýleného světla. Vyvolává to dojem, jako by zářící částice byly světelný zdroj.

V oblaku se děje to, že se v něm, pohromadě vyskytuje větší množství rozptylujících částic, a tak se vytváří dojem celistvé zářící plochy. A mnoho ze světelných úkazů, které můžeme na obloze pozorovat je vytvářeno právě rozptylem. My, jako pozorovatelé máme možnost oblačné částice rozpoznat, pokud je jejich průměr větší, než je vlnová délka viditelného světla.

Zjednodušeně tedy lze říct, že oblak je veliký shluk malých zkondenzovaných kapiček, případně krystalků ledu, jejichž viditelnost způsobuje právě rozptyl slunečního záření. Velmi dobře je rozptyl pozorovatelný hlavně u ztenčujících se okrajů oblaků. Tentýž jev nastává, jakmile procházejí sluneční paprsky přes roztřepené okraje oblaků a jdou do zakaleného vzduchu. Právě díky rozptylu máme v takovýchto případech možnost pozorovat nejrůznější zajímavé světelné vějíře.

zemekoule

Teplota země – dlouhodobý, nebo krátkodobý proces?

Napsat komentář

Změny klimatu naší země rozhodně nejsou krátkodobou záležitostí, jelikož se týkají horizontu minimálně několika desítek let. Přesto se naše země může ohřívat, nebo naopak ochlazovat, a měnit tak svou teplotu doslova každým rokem. Je to dáno především vývojem počasí jako takového, a řady klimatických cyklů, které na dané změny teplot mají ten největší vliv.

Pacifická oscilace a další jevy

Právě tak se nazývá jeden z nejvýznamnějších cyklů, který dokáže naši zemí významně ohřívat. Zároveň však ovlivňuje klima naší země a také způsobuje to, že se nejenom v oblasti Evropy, ale i v oblasti celého světa střídají jak teplé, tak i chladnější roky. Dalším cyklem, nebo spíše fází je ta s označením El Nino. Tu má na svědomí teplá voda oceánů, která díky mnoha oceánským proudům míří k břehům Jižní Ameriky, kde způsobuje četné deště, zatímco na opačném konci, a to v Asii, jsou velká sucha. Zajímavým jevem je i jev opačný, který nese název La Nina. Ten naopak přináší studené proudy až k rovníku, a tak východ Asie zažívá mohutný déšť, zatímco Jižní Amerika je extrémně suchá. To vše jsou samozřejmě jevy, které nejsou na naší planetě ničím výjimečným a existují tisíce let.

Vědci vedou spory

V souvislosti s těmito jevy vedou vědci řadu debat a snaží se zjistit, zda ačkoliv jsou tyto jevy běžné, zda mají stále stejnou intenzitu, nebo ta naopak přibývá a výkyvy krátkodobých teplot naší země dosahují stále stejných, nebo vyšších hodnot. V tomto ohledu se často dělí na dva tábory. Nutno však také říci, že například na ochlazování naší planety má vliv i sopečná činnost. Zatímco při nečinnosti je horká láva držena pod povrchem země, a tam udržuje teplotu, stane-li se sopka aktivní, vyvrhne řadu této lávy do atmosféry, čímž může dojít k celkovému ochlazení, a to nejenom lokálnímu, ale ochlazení se dotkne celé naší planety. Vzhledem k množství aktivních sopek je to však pouze zanedbatelný jev, a výraznější ochlazení by určitě hrozit nemělo.

Složitá měření a analýzy, nebo příroda?

Napsat komentář

Předpovídání počasí je určitě velmi složitou vědou, o které stále ještě nelze říci, že by její výsledky byly stoprocentní. A to i přesto, že již existuje celá řada velmi propracovaných modelů, které umí vypočítat, jaké počasí vlastně bude. A ačkoliv v dlouhodobém horizontu nemusí být vždy přesné, v tom krátkodobém často pravdu mají. Tu však má i samotná příroda, podle které lze poměrně snadno poznat, jak bude v následujících hodinách.

Sledujte vlaštovky či blesky

vlastovkaSnad každý někdy slyšel to, že pokud létají vlaštovky velmi nízko, blíží se bouřka či déšť. A pokud se vám to zdá úsměvné, je to skutečně pravda a právě podle těchto ptáků se dá příchod deště odvodit. Důvod pro to je jednoduchý. Déšť s sebou nese i nízký tlak, a tak mouchy a hmyz začnou létat níže, a logicky tak i vlaštovky, které je loví, musí sestoupit. V principu tak o změně počasí ví onen hmyz, ale ten je velmi těžko pozorovatelný.

A pokud jste na túře, a slyšíte jenom hřmění a vidíte drobné záblesky? Vcelku jednoduchým výpočtem si lze spočítat, jak daleko je daná bouřka od vás. Stačí spočítat sekundy mezi zábleskem a hromem, a toto číslo vydělit třemi. Výsledné číslo je počet kilometrů od vás. Budete-li po jednotlivém čase toto měření opakovat, zjistíte, zda se délka prodlužuje a bouřka jde opačným směrem, nebo se zkracuje a tak vás dohání.

Jaká zvířata také umí změnu počasí vycítit?

Určitě můžete v předpovědi deště počítat třeba s žížalami, které vylézají na povrch, aby je případný déšť nezaplavil. Stejně chytře na to jdou včely, které nelétají daleko od úlu, aby se do něho při prvních kapkách mohli schovat. Zajímavé je též pozorovat racky, kteří raději loví v mělkých vodách. [box type=“warning“ ]slepice předpovídá počasíNaprosto nejzajímavějším úkazem, který s předpovědí deště souvisí, jsou však slepice. Pokud totiž předchozí den byly venku a to i přesto, že již byla tma, počítejte s tím, že dnes zaprší. A to s velkou pravděpodobností. Takže pokud chcete ušetřit za meteostanici, tak si pořiďte slepičky a ještě budete mít biovejce. :-)[/box]

Vzhlédněte k nebi

Zda pršet opravdu bude, poznáte i podle tvaru mraků. Pokud mají jasně a pevně ohraničené okraje, pravděpodobně se není čeho bát, a ač nebude přímo slunečno, déšť se vám pravděpodobně vyhne. To samozřejmě platí i v případě velmi lehkých mraků, které jenom těžko vytvoří drobný stín. Naopak mraky, které se mezi lidmi často nazývají jako beránky, mohou změnu počasí symbolizovat. Vyznačují se tím, že plují velmi nízko a také mají velký obsah vody. Čím níže se poté mraky vyskytují, tím větší riziko deště je. Spolu s polohou napoví také jejich barva. Pokud jsou oranžové, žluté, nebo dokonce načervenalé, je jistota, že jimi proudí vlhký vzduch a srážkám se tak nevyhneme. Naopak mraky lehké a růžové značí příjemné počasí. Celý příspěvek →

Oblaka – pouze voda, led a řada drobných pevných částic

Napsat komentář

Při pohledu na denní oblohu můžeme kromě modrého nebe vidět řadu seskupení, kterým se lidově říká mraky, odborněji však oblaka. Jejich složení je však poměrně prosté, jelikož jejich definice zní, že jsou soustavou vody a pevných částic ledu, které se vytvářejí v atmosféře naší země. Oblaka se mohou samozřejmě vytvářet v různých nadmořských výškách, a tomu odpovídá i jejich skupenství. Zatímco ve vyšší výšce je tvoří především ledové krystaly, v těch nejnižších vrstvách je naopak tvoří pouze kapky vody. To je samozřejmě dáno nižší teplotou.

Řada chybných názorů

Ohledně oblak neboli mraků koluje celá řada různých mýtů. Těmi nejčastějšími je to, že mraky jsou vlastně tvořeny pouze a výhradně vodní párou. Rozhodně to tak není, jelikož vodní pára je sama o sobě neviditelná, a to i ve výškách, kde se oblaka nacházejí.  Přesto má se vznikem mraků souvislost. Jejich vznik je totiž vázán na aktuální podmínky, které se v dané vrstvě atmosféry nacházejí. Vše začíná již na zemském povrchu, a to vlivem odpařování. Teplá vodní pára stoupá stále výše, kde začne vlivem chladnějšího okolního vzduchu měnit své skupenství z plynného na tekuté, tedy na dané vodní kapky. Tomuto procesu se říká kondenzace. Naopak postupuje-li až do oblasti s teplotami pod bodem mrazu, začne takzvaně desublimovat, kdy se mění v drobné ledové krystalky.

Oblaka potřebují ke svému vzniku i řadu dalších látek

Zajímavé je zcela jistě to, že mraky jako takové rozhodně nejsou tvořeny jenom vodou, ale i dalšími látkami, které mají velký vliv právě při jejich vzniku. A jejich složení je rozhodně velmi rozmanité. Jedná se například o drobné částice vulkanického prachu, drobné částečky půdy, nebo třeba i krystaly mořské soli. Všechny tyto částice jsou nazývány jako kondenzační jádra, která právě přeměnu vodní páry na vodu a led umožní. S velikostí jednotlivých oblak jistě souvisí také jejich hmotnosti. Vše samozřejmě závisí na množství vody a daných kondenzačních jader. Přesto lze říci, že běžný mrak, například o ploše 785 000 m2 a výšce 500 metrů by vážil zhruba 250 tun.

Vnitřní struktura mraků

To, že mraky nejsou všechny jednotné struktury, pozná i laik, který zdvihne své oči k obloze. Každý mrak může mít strukturu zcela jinou, která ho poté charakterizuje a řadí do příslušné skupiny. Těch je mimochodem mnoho, a počítají 10 druhů, 14 tvarů, 9 odrůd a také 9 zvláštností. Zpět ale k samotné struktuře. Především ji odlišuje velikost jednotlivých vodních kapek. Ty největší jsou v takzvaných nimbostratech, tedy mohutných dešťových mracích, které se nacházejí nejníže v naší atmosféře. Zde dosahují kapky velikosti až 100 mikrometrů.

Naproti tomu ty úplně nejmenší kapky vody mají oblaka s označením kumulus a stratus. Zde se jejich velikost pohybuje pouze okolo 9 mikrometrů. Zajímavé však je, že ačkoliv kapky či ledové krystalky souvisí s okolní teplotou, bylo zaznamenáno, že i mraky ve vrstvách s teplotou -42 stupňů Celsia mohou vodní kapičky také obsahovat.

Velký vliv samotných vodních kapek

To, že mraky obsahují právě vodní kapky, pocítíme nejlépe v období, kdy začne pršet. Kapky totiž již mají takovou hmotnost, kdy se zkrátka v daném mraku neudrží a gravitační silou jsou stahovány na zemský povrch. Stejně jako voda na zemském povrchu, tak i voda v mracích dokáže vázat řadu látek, nejčastěji těch prachových. Ideálním příkladem jsou například prachové částečky vznikající pří výbuchu sopek. Ty se s vodními kapkami spojí a prostřednictvím mraků jsou větrem přenášeny na jakékoliv místo naší planety. Totéž platí také o písku z pouště, který se může taktéž dostat i tisíce kilometrů daleko, v závislosti na aktuálních povětrnostních podmínkách.

 

 

Co je to atmosférická fronta

Napsat komentář

Pojem atmosférická fronta je především základní pojem v meteorologii. Fronty nezůstávají na jednom místě, ale přesouvají se. Přitom silnější fronta přetlačuje frontu slabší. Jako frontu můžeme označit vzduchovou hmotu o různých fyzikálních vlastnostech. Frontu tedy tvoří teplý a studený vzduch a následně začíná jejich promíchávání.

Přechodové pásmo je oblast, kde se dvě fronty setkávají, ale kde se promíchávají jen málo. Toto pásmo je dostatečně zřetelné jen do té doby, dokud jsou zachovány původní teplotní kontrasty. Rozhraní mezi těmito dvěma vzduchovými hmotami se nazývá frontální plocha. Pojmem fronta označujeme místo, které je na zemském povrchu na frontální čáře protnuto frontální plochou.

Meteorologové však stále častěji místo pojmu atmosférická fronta používají pojem a výpočty takzvaných meteorologických polí. Upouští se od klasické analýzy, a ta je nahrazována numerickými modely.

Atmosférické fronty slouží dnes již spíše jako orientační údaje a jako rychlé přehledy o tom, jak bude atmosféra vypadat v blízké době. Ale vzhledem k tomu, že ne každá fronta je doprovázena srážkami anebo nemá dobře vyvinutý oblačný systém, nemusí být jako údaj zcela směrodatná. Dalším krokem je ještě dohledání síly takové fronty, přičemž síla atmosférické fronty je dána právě rozdílem teplot.

Kupříkladu sledujete-li televizní předpověď počasí, pak vidíte analýzu i předpověď front anebo dokonce celých frontálních systémů, které se nacházejí v tlakovém poli. Základním parametrem ovlivňujícím budoucí počasí je právě poloha rozhraní. Předpověď počasí dovedou nejvíce zkomplikovat vlnící se fronty, což doslova rozhodí modely a není pak vůbec snadné vypočítat, jaké bude počasí. V našem zeměpisném pásmu je to však situace spíše ojedinělá.

Jak vzniká blesk a hrom?

Napsat komentář

V bouřkovém oblaku stoupá a klesá vzduch velkou rychlostí. Vodní kapičky a ledové krystalky jsou tím mocně vířeny z místa na místo, a tak dochází k vytváření elektrického náboje. Horní strana oblaku, kde se tvoří ledové krystalky, bude vždy silněji nabita pozitivním nábojem a spodní strana , kde je více vodních kapiček, negativním. Když je nábojový rozdíl dostatečně velký, dojde k výboji napětí – začne se blýskat.

Blesk si často razí nejkratší cestu k zemi. Přitom však obchází největší odpory ve vzduchu. Proto nemá podobu rovné, ale klikaté čáry. Blesk ohřívá okolní vzduch až na teplotu 30 000 stupňů Celsia. Vlivem takového horka dochází k mimořádně rychlému rozpínání vzduchu. Když je blesk rychlejší než zvuk – říkáme, že prorazí zvukovou stěnu – dojde k hlasitému třesku: hřmí. Blesk a hrom nastanou vždy ve stejnou dobu. Blesk vidíme dříve jen proto, že se světlo šíří vyšší rychlostí než zvuk.

I meteorologie má své rozdělení

Napsat komentář

Řekne-li se meteorologie, řada lidí si samozřejmě představí, že se jedná o vědu o počasí. To je samozřejmě správné tvrzení, ale je nutné se zaměřit i na to, že stejně jako celá řada jiných věd, i tato má svých několik různých odnoží. Mezi tu nejznámější jistě patří takzvaná dynamická meteorologie. Jak napovídá sám název, právě ta studuje dynamiku samotné atmosféry, ze které následně vyvozuje závěry, které mohou výrazně pomoci v předpovědi počasí. Jedním z aspektů této odnože je třeba pozorování proudění vzduchu a studených či teplých front.

I atmosférické procesy je třeba sledovat

Nejsou to však jenom dynamické vlastnosti, ale také další, které v atmosféře probíhají. Těmi se zabývá takzvané synoptická meteorologie. Její princip spočívá v pozorování jasně daných map, a to na několika územích naší země. Následně je z daných map a aktuálního počasí vyvozena předpověď jako taková. Nutno však říci, že tento obor se začíná stále více blížit předchozímu zmíněnému oboru. Mezi další velmi zajímavou oblast patří fyzikální meteorologie. I ta je věrná svému názvu, a tak zohledňuje hlavně fyzikální hlediska, především potom mraků – tedy jejich velikosti, hmotnosti, informace o množství celkových srážek, nebo se zabývá také zářením, které na naší zemi přichází především ze slunce a vesmíru.

Aplikovaná meteorologie má význam v mnoha oborech

Ze všech těchto odnoží lze poté vcelku přesně předpovědět, jaké počasí nás čeká, jaký bude úhrn srážek, či jak bude naše tělo vystaveno nebezpečnému záření z kosmu. A zjištěné informace nejsou předávány pouze široké veřejnosti, ale jsou využívány i v mnoha dalších oborech. Jedním z nich je určitě zemědělství, jelikož řadu procesů je nutné plánovat s dostatečným předstihem. Stejně tak je aplikovaná meteorologie využívána například v oblasti lodní dopravy, kdy je prioritou hlavně bezpečné přepravení nákladu – tedy přepravení v klidnějších vodách a v oblastech bez nebezpečných bouří.