Jak je to s předpovědí počasí podle létání vlaštovek a rorýsů.

Již odpradávna se mezi lidmi šíří poučka o tom, že když létají rorýsi a vlaštovky nízko, bude pršet a naopak, když létají vysoko, bude hezky. Jako vysvětlení se vždy uvádí, že vlaštovky a rorýsi, lovci mušek, které jsou vnímavé na atmosférický tlak, se musí přizpůsobovat ve výšce letu právě těmto muškám. Když je tlak vzduchu nízký, mušky létají při zemi a jejich opeření lovci za nimi. Skutečnost je ale zcela jiná.

Jak je to tedy doopravdy? Mušky a drobný hmyz celkem zanedbatelné hmotnosti snadno podlehne vzdušnému proudění, jednoduše je odvane i velmi slabý vítr a tudíž jejich pohyb ovlivňuje termika. Termikou nazýváme vertikální pohyby vzduchu ve stoupavých a klesavých proudech. Jakmile se ocitnou mušky a hmyz v těchto stoupavých proudech, jsou unášeny často do velkých výšek a tam za nimi létají celá hejna ptačích lovců – vlaštovek a rorýsů. Rorýsi jsou tvarem těla o něco zavalitější než vlaštovky a velmi snadno jsou k rozpoznání podle svistotu, hlasitého pískání, které za letu vydávají. Rorýsi létají téměř neustále, v letu dokonce i spí. I stavění hnízd u nich probíhá v letu. A právě během letu chytají nejen hmyz, ale i všechen možný materiál, který jim přijde vhod při stavbě hnízda.

Termické proudění v atmosféře je často vynese za potravou i stavebním materiálem až do výšky okolo 1 km. Jakmile je vidíme létat vysoko nad zemí, není to proto, že by tam vylétal pronásledovaný hmyz z důvodu vysokého tlaku, ale proto, že za to může termika. A termika je záležitost pěkného počasí.

Naopak, pokud ke konvekci nedochází, hmyz nemá zcela žádný důvod, proč namáhavě vylétávat vysoko do oblak a vážit tak složitou cestu několik kilometrů vysoko, zbytečně daleko od rostlin, na nichž sbírá svou potravu a stavební materiál zase on. Hmyz tedy zůstává blízko povrchu a rorýsi ho zde mohou ulovit během nízkého letu.