Předpovědi počasí na základě pranostik

Každý z nás měl již tu možnost setkat se s některou z pranostik, které dokázaly docela přesně předpovědět počasí.  I když „předpověď“ je slovo, které v tomto směru není až tak zcela na místě.  Jedná se spíše o vyjádření jistého systému pravidel a praktických rad, které vznikaly pro určitá období na základě dlouhodobého pozorování přírody po celá staletí.

Časem byly tyto poznatky ústní formou předávány z generace na generaci a později se ustálily v podobě jednoduchých rad a doporučení hospodářům proto, aby jim usnadňovaly jejich každodenní lopotnou práci. Jelikož platnost těchto jednoduchých rad a pouček byla každoročně v praxi s někdy s větším, jindy s menším úspěchem ověřována, lidé shledávali tyto poznatky velmi užitečnými, a tak se jim takováto poznání snadno doslova vryla pod kůži.

Lidé nacházeli souvislosti mezi úspěšnějším pěstováním rostlin při některých fázích měsíce, skvěle se dokázali orientovat podle jasu a pohybu hvězd a stejně tak dobře věděli, kdy se rozední anebo naopak, kdy zapadne slunce v tu kterou roční dobu. A to vše věděli, ačkoli neměli k dispozici složité měřicí přístroje ani předpověď počasí nabízenou prostřednictvím rádia či televize.

Lidé žili v těsném sepětí s přírodou a nacházeli souvislosti mezi neobvyklým chováním zvířat a rostlin před deštěm či bouří. Pohled na souhvězdí na noční obloze jim dokázal pomoci určit s velkou přesností, kdy mají započít anebo ukončit polní nebo luční práce. Pranostiky jsou od těch dob velmi oblíbené a některé dosud i v našich moderních životech při různých příležitostech využívané.

Pro určování počasí pro dvanáct měsíců příštího roku se vždy využívalo konkrétní počasí v průběhu dvanácti dní a nocí mezi Božím narozením a svátkem Tří králů. Proto každý sedlák trpělivě a důsledně sledoval počasí od Štědrého dne, s obavami i s nadějí v budoucí úrodu na svých polích a pozemcích. Měsíce od ledna do června pak opět předznamenávaly to, jaké bude počasí v druhé polovině roku, v jeho dalších šesti měsících. Říkávalo se: „Jaký leden, takový červenec“ nebo „Horký červen stálý znamená studený prosinec dokonalý“.

To, na který den v týdnu připadl Nový rok, prorokovalo počasí v celém nadcházejícím roce. Vzhledem k tomu, že letošní rok jsme zahájili středou, pranostiky nám tedy předpovídají následující: „Připadne-li Nový rok na středu, lze očekávat velmi příznivý rok, bude mnoho vína, mnoho ovoce, ale med žádný.“

Z těch nejčastějších a nejsměrodatnějších pranostik můžeme uvést alespoň některé, kterými se více či méně řídíme všichni anebo je občas alespoň slýcháme: Na Nový rok o slepičí krok. Na Tři krále o krok dále. Na Hromnice o hodinu více. Únor bílý – pole sílí. Březen, za kamna vlezem. Duben, ještě tam budem. Květen vodu nosí, červen louky kosí. Svatá Anna – chladna z rána. Žofie noci upije a dne nepřidá. Vavřinec – první podzimec.

Ve výčtu pranostik bychom mohli dlouze pokračovat a toto téma by vydalo snad i na celou knihu.

Byl to čas, co ověřil pravdivost pranostik a tím i praktické zkušenosti našich předků, ani my tedy nemáme nejmenší důvod, proč i dnes nevyužívat tato lehce zapamatovatelná ponaučení i v našem současném moderním životě.