Rozptyl slunečního záření a jak probíhá

Rozptyl patří k velmi rozšířeným jevům. Dojde k němu například tak, že se kužel světla, který vrhá baterka nebo jiný světelný zdroj, odráží od prachových částeček, které poletují vzduchem. Spatřit jej můžeme velmi zřetelně také při mlze, když v autě za jízdy zapneme dálková světla.  To se nám světelný kužel bude zdát doslova jako neprostupná stěna. To jsou však jen dva příklady z mnoha a mnoha dalších možností.

Z uvedených příkladů je tedy patrné, že k jevu nazývanému rozptyl dochází tehdy, pokud paprsky světla dopadají na velmi miniaturní částice anebo na plochu, která má mimořádně jemnou strukturu. Jako názorný příklad rozptylu nám poslouží pampeliškové nebo bodlákové chmýří. Pokud se na ně podíváme proti Slunci, máme pocit, že chmýří jakoby svítí. Tento světelný jev je způsoben tím, že dochází k přesměrování části dopadajícího záření do všech možných stran.

Stojí-li osoba tak, že pozoruje rozptylující se částice ze strany, zrak této osoby pak zachycuje větší či menší část tohoto rozptýleného světla. Vyvolává to dojem, jako by zářící částice byly světelný zdroj.

V oblaku se děje to, že se v něm, pohromadě vyskytuje větší množství rozptylujících částic, a tak se vytváří dojem celistvé zářící plochy. A mnoho ze světelných úkazů, které můžeme na obloze pozorovat je vytvářeno právě rozptylem. My, jako pozorovatelé máme možnost oblačné částice rozpoznat, pokud je jejich průměr větší, než je vlnová délka viditelného světla.

Zjednodušeně tedy lze říct, že oblak je veliký shluk malých zkondenzovaných kapiček, případně krystalků ledu, jejichž viditelnost způsobuje právě rozptyl slunečního záření. Velmi dobře je rozptyl pozorovatelný hlavně u ztenčujících se okrajů oblaků. Tentýž jev nastává, jakmile procházejí sluneční paprsky přes roztřepené okraje oblaků a jdou do zakaleného vzduchu. Právě díky rozptylu máme v takovýchto případech možnost pozorovat nejrůznější zajímavé světelné vějíře.