Každý z nás se setkal s větrem, se sílou vzduchu v atmosféře, která patří mezi nejznámější meteorologické pojmy.
Přesná meteorologická definice větru zní: horizontální složka pohybu vzduchu v atmosféře. Vítr vzniká jako důsledek nerovnoměrného složení tlaku vzduchu nad zemí. Vítr a jeho síla je rozlišována podle Beaufortovy stupnice, ze které dnes běžně využíváme pouze slovní pojmenování rychlosti větru.
Tímto způsobem rozlišujeme 12 stupňů síly větru.
| stupeň BS | popis | stupeň BS | popis | |
| 0 | znamená bezvětří | 6 | silný vítr | |
| 1 | znamená vánek | 7 | prudký vítr již může dosahovat rychlosti mezi 13,9 až 17,1 m/s | |
| 2 | slabý vítr | 8 | bouřlivý vítr | |
| 3 | mírný vítr, který disponuje rychlostí 3,4 až 5,4 m/s | 9 | vichřice | |
| 4 | dosti čerstvý vítr | 10 | silná vichřice při níž vítr dosahuje rychlosti mezi 24,5 – 28, 4 m/s | |
| 5 | čerstvý vítr | 11 | závěr stupnice obsadil orkán se silou 32,7 a více m/s |
Standardně se rychlost větru měří ve výšce 10 m nad zemským povrchem. Rychlost větru tak není ovlivněna blízkostí země.
Vítr je vektor, pro jeho určení je tedy zapotřebí stanovit nejen jeho velikost, ale rovněž směr.
[box type=“shadow“ align=“aligncenter“ width=“5″]
Přístroj, který zaznamenává a měří sílu větru, se nazývá anemometr. Pokud je kombinován se směrovkou zobrazující směr větru nazýváme jej anemorumbometr. Průběh rychlosti i směru větru se pak odečítají na záznamech prováděných anemografy.[/box]
Rychlost větru je měřena v m/s. Pokud vane silnější vítr, rychlost je měřena v km/h. Při těchto převodech platí, že 1 m/s = 3,6 km/h = 0,5 kt. Směr větru musíme chápat, jako směr odkud vítr fouká, nikoli, kam vítr fouká. Směr větru je uváděn v desítkách stupňů anebo je podle větrné růžice označování názvy světových stran.
Vzduch proudí z oblastí vyššího tlaku do oblastí s nižším tlakem, stejně tak, jako voda stéká z kopců do údolí. Vítr fouká podél izobar, což jsou vlastně klikaté čáry, spojující na mapě místa se stejným tlakem vzduchu, který je přepočítávána na hladinu moře. Vítr se mírně stáčí ke středu tlakové níže a od středu tlakové výše. Izobary se poměrně dobře dají přirovnat k vrstevnicím na mapách. Čím jsou hustější, tím rychleji fouká silný vítr.