Koróny kolem Slunce a Měsíce a irizace

Koróna je v podstatě několik soustředných barevných prstenců. Koróny jsou optické jevy na oblacích středního patra. Objevují se kolem Měsíce i kolem Slunce, i když se nám samozřejmě pozorují lépe u Měsíce.  Korónám kolem Slunce je těžké věnovat tolik pozornosti, neboť sluneční záření nás příliš oslňuje.

Pokud bychom však pozorovali Slunce přes tmavé sklo anebo nějaký filtr, mohli bychom koróny pozorovat velmi často. K tomu, aby byly koróny pozorovatelné, je zapotřebí oblaků, které jsou tvořeny převážně vodními kapičkami. V ledových oblacích se s korónami takřka nesetkáváme. V případě Měsíce se koróna nazývá také dvůr. Jak jsme se již zmínili, každou korónu tvoří několik soustředných barevných prstenců, z nichž vnitřní prstenec je za normálních okolností zbarven do modra nebo do bíla. Často je označován jako aureola. Následný kruh bývá žlutý, a ten ještě vzdálenější načervenalý. Často se tento sled barev ještě dvakrát až třikrát směrem od Slunce (nebo Měsíce) opakuje.

Ke vzniku Koróny dochází ohybem světelných paprsků na vodních kapičkách a krystalcích ledu. Mezi velikostí kapiček a velikostí prstence platí nepřímá úměra: čím jsou kapičky vody menší, tím je prstenec koróny větší. Dokonce je možné z velikosti koróny vypočítat i velikost kapiček. Do výpočtů však vstupuje i typ oblaků, které korónu spoluvytvářejí. Výpočty jsou důležitými údaji pro vědce a nikoli nás laiky.

Někdy můžeme na obloze zahlédnout kromě koróny další optický jev probíhající v oblacích středního patra, jedná se o irizaci  (angl.: iridescent). Když oblaky irizují, dostávají zbarvení se zářivě perleťovým nádechem. V průběhu irizace převládají načervenalé a nazelenalé odstíny. S tímto jevem se nejčastěji setkáváme na okrajích mraků, jimž říkáme altostraty a altokumuly. Ty navíc musí být od Slunce ve vzdálenosti větší než 20° ale zároveň ještě v jeho dostatečné blízkosti. Irizace vzniká ohybem slunečních paprsků na kapičkách vody nebo na krystalcích ledu podobné velikosti.