Archiv rubriky: O POČASÍ

rubrika obecných informací o počasí

zemekoule

Teplota země – dlouhodobý, nebo krátkodobý proces?

Napsat komentář

Změny klimatu naší země rozhodně nejsou krátkodobou záležitostí, jelikož se týkají horizontu minimálně několika desítek let. Přesto se naše země může ohřívat, nebo naopak ochlazovat, a měnit tak svou teplotu doslova každým rokem. Je to dáno především vývojem počasí jako takového, a řady klimatických cyklů, které na dané změny teplot mají ten největší vliv.

Pacifická oscilace a další jevy

Právě tak se nazývá jeden z nejvýznamnějších cyklů, který dokáže naši zemí významně ohřívat. Zároveň však ovlivňuje klima naší země a také způsobuje to, že se nejenom v oblasti Evropy, ale i v oblasti celého světa střídají jak teplé, tak i chladnější roky. Dalším cyklem, nebo spíše fází je ta s označením El Nino. Tu má na svědomí teplá voda oceánů, která díky mnoha oceánským proudům míří k břehům Jižní Ameriky, kde způsobuje četné deště, zatímco na opačném konci, a to v Asii, jsou velká sucha. Zajímavým jevem je i jev opačný, který nese název La Nina. Ten naopak přináší studené proudy až k rovníku, a tak východ Asie zažívá mohutný déšť, zatímco Jižní Amerika je extrémně suchá. To vše jsou samozřejmě jevy, které nejsou na naší planetě ničím výjimečným a existují tisíce let.

Vědci vedou spory

V souvislosti s těmito jevy vedou vědci řadu debat a snaží se zjistit, zda ačkoliv jsou tyto jevy běžné, zda mají stále stejnou intenzitu, nebo ta naopak přibývá a výkyvy krátkodobých teplot naší země dosahují stále stejných, nebo vyšších hodnot. V tomto ohledu se často dělí na dva tábory. Nutno však také říci, že například na ochlazování naší planety má vliv i sopečná činnost. Zatímco při nečinnosti je horká láva držena pod povrchem země, a tam udržuje teplotu, stane-li se sopka aktivní, vyvrhne řadu této lávy do atmosféry, čímž může dojít k celkovému ochlazení, a to nejenom lokálnímu, ale ochlazení se dotkne celé naší planety. Vzhledem k množství aktivních sopek je to však pouze zanedbatelný jev, a výraznější ochlazení by určitě hrozit nemělo.

Složitá měření a analýzy, nebo příroda?

Napsat komentář

Předpovídání počasí je určitě velmi složitou vědou, o které stále ještě nelze říci, že by její výsledky byly stoprocentní. A to i přesto, že již existuje celá řada velmi propracovaných modelů, které umí vypočítat, jaké počasí vlastně bude. A ačkoliv v dlouhodobém horizontu nemusí být vždy přesné, v tom krátkodobém často pravdu mají. Tu však má i samotná příroda, podle které lze poměrně snadno poznat, jak bude v následujících hodinách.

Sledujte vlaštovky či blesky

vlastovkaSnad každý někdy slyšel to, že pokud létají vlaštovky velmi nízko, blíží se bouřka či déšť. A pokud se vám to zdá úsměvné, je to skutečně pravda a právě podle těchto ptáků se dá příchod deště odvodit. Důvod pro to je jednoduchý. Déšť s sebou nese i nízký tlak, a tak mouchy a hmyz začnou létat níže, a logicky tak i vlaštovky, které je loví, musí sestoupit. V principu tak o změně počasí ví onen hmyz, ale ten je velmi těžko pozorovatelný.

A pokud jste na túře, a slyšíte jenom hřmění a vidíte drobné záblesky? Vcelku jednoduchým výpočtem si lze spočítat, jak daleko je daná bouřka od vás. Stačí spočítat sekundy mezi zábleskem a hromem, a toto číslo vydělit třemi. Výsledné číslo je počet kilometrů od vás. Budete-li po jednotlivém čase toto měření opakovat, zjistíte, zda se délka prodlužuje a bouřka jde opačným směrem, nebo se zkracuje a tak vás dohání.

Jaká zvířata také umí změnu počasí vycítit?

Určitě můžete v předpovědi deště počítat třeba s žížalami, které vylézají na povrch, aby je případný déšť nezaplavil. Stejně chytře na to jdou včely, které nelétají daleko od úlu, aby se do něho při prvních kapkách mohli schovat. Zajímavé je též pozorovat racky, kteří raději loví v mělkých vodách. [box type=“warning“ ]slepice předpovídá počasíNaprosto nejzajímavějším úkazem, který s předpovědí deště souvisí, jsou však slepice. Pokud totiž předchozí den byly venku a to i přesto, že již byla tma, počítejte s tím, že dnes zaprší. A to s velkou pravděpodobností. Takže pokud chcete ušetřit za meteostanici, tak si pořiďte slepičky a ještě budete mít biovejce. :-)[/box]

Vzhlédněte k nebi

Zda pršet opravdu bude, poznáte i podle tvaru mraků. Pokud mají jasně a pevně ohraničené okraje, pravděpodobně se není čeho bát, a ač nebude přímo slunečno, déšť se vám pravděpodobně vyhne. To samozřejmě platí i v případě velmi lehkých mraků, které jenom těžko vytvoří drobný stín. Naopak mraky, které se mezi lidmi často nazývají jako beránky, mohou změnu počasí symbolizovat. Vyznačují se tím, že plují velmi nízko a také mají velký obsah vody. Čím níže se poté mraky vyskytují, tím větší riziko deště je. Spolu s polohou napoví také jejich barva. Pokud jsou oranžové, žluté, nebo dokonce načervenalé, je jistota, že jimi proudí vlhký vzduch a srážkám se tak nevyhneme. Naopak mraky lehké a růžové značí příjemné počasí. Celý příspěvek →

Oblaka – pouze voda, led a řada drobných pevných částic

Napsat komentář

Při pohledu na denní oblohu můžeme kromě modrého nebe vidět řadu seskupení, kterým se lidově říká mraky, odborněji však oblaka. Jejich složení je však poměrně prosté, jelikož jejich definice zní, že jsou soustavou vody a pevných částic ledu, které se vytvářejí v atmosféře naší země. Oblaka se mohou samozřejmě vytvářet v různých nadmořských výškách, a tomu odpovídá i jejich skupenství. Zatímco ve vyšší výšce je tvoří především ledové krystaly, v těch nejnižších vrstvách je naopak tvoří pouze kapky vody. To je samozřejmě dáno nižší teplotou.

Řada chybných názorů

Ohledně oblak neboli mraků koluje celá řada různých mýtů. Těmi nejčastějšími je to, že mraky jsou vlastně tvořeny pouze a výhradně vodní párou. Rozhodně to tak není, jelikož vodní pára je sama o sobě neviditelná, a to i ve výškách, kde se oblaka nacházejí.  Přesto má se vznikem mraků souvislost. Jejich vznik je totiž vázán na aktuální podmínky, které se v dané vrstvě atmosféry nacházejí. Vše začíná již na zemském povrchu, a to vlivem odpařování. Teplá vodní pára stoupá stále výše, kde začne vlivem chladnějšího okolního vzduchu měnit své skupenství z plynného na tekuté, tedy na dané vodní kapky. Tomuto procesu se říká kondenzace. Naopak postupuje-li až do oblasti s teplotami pod bodem mrazu, začne takzvaně desublimovat, kdy se mění v drobné ledové krystalky.

Oblaka potřebují ke svému vzniku i řadu dalších látek

Zajímavé je zcela jistě to, že mraky jako takové rozhodně nejsou tvořeny jenom vodou, ale i dalšími látkami, které mají velký vliv právě při jejich vzniku. A jejich složení je rozhodně velmi rozmanité. Jedná se například o drobné částice vulkanického prachu, drobné částečky půdy, nebo třeba i krystaly mořské soli. Všechny tyto částice jsou nazývány jako kondenzační jádra, která právě přeměnu vodní páry na vodu a led umožní. S velikostí jednotlivých oblak jistě souvisí také jejich hmotnosti. Vše samozřejmě závisí na množství vody a daných kondenzačních jader. Přesto lze říci, že běžný mrak, například o ploše 785 000 m2 a výšce 500 metrů by vážil zhruba 250 tun.

Vnitřní struktura mraků

To, že mraky nejsou všechny jednotné struktury, pozná i laik, který zdvihne své oči k obloze. Každý mrak může mít strukturu zcela jinou, která ho poté charakterizuje a řadí do příslušné skupiny. Těch je mimochodem mnoho, a počítají 10 druhů, 14 tvarů, 9 odrůd a také 9 zvláštností. Zpět ale k samotné struktuře. Především ji odlišuje velikost jednotlivých vodních kapek. Ty největší jsou v takzvaných nimbostratech, tedy mohutných dešťových mracích, které se nacházejí nejníže v naší atmosféře. Zde dosahují kapky velikosti až 100 mikrometrů.

Naproti tomu ty úplně nejmenší kapky vody mají oblaka s označením kumulus a stratus. Zde se jejich velikost pohybuje pouze okolo 9 mikrometrů. Zajímavé však je, že ačkoliv kapky či ledové krystalky souvisí s okolní teplotou, bylo zaznamenáno, že i mraky ve vrstvách s teplotou -42 stupňů Celsia mohou vodní kapičky také obsahovat.

Velký vliv samotných vodních kapek

To, že mraky obsahují právě vodní kapky, pocítíme nejlépe v období, kdy začne pršet. Kapky totiž již mají takovou hmotnost, kdy se zkrátka v daném mraku neudrží a gravitační silou jsou stahovány na zemský povrch. Stejně jako voda na zemském povrchu, tak i voda v mracích dokáže vázat řadu látek, nejčastěji těch prachových. Ideálním příkladem jsou například prachové částečky vznikající pří výbuchu sopek. Ty se s vodními kapkami spojí a prostřednictvím mraků jsou větrem přenášeny na jakékoliv místo naší planety. Totéž platí také o písku z pouště, který se může taktéž dostat i tisíce kilometrů daleko, v závislosti na aktuálních povětrnostních podmínkách.

 

 

Co je to atmosférická fronta

Napsat komentář

Pojem atmosférická fronta je především základní pojem v meteorologii. Fronty nezůstávají na jednom místě, ale přesouvají se. Přitom silnější fronta přetlačuje frontu slabší. Jako frontu můžeme označit vzduchovou hmotu o různých fyzikálních vlastnostech. Frontu tedy tvoří teplý a studený vzduch a následně začíná jejich promíchávání.

Přechodové pásmo je oblast, kde se dvě fronty setkávají, ale kde se promíchávají jen málo. Toto pásmo je dostatečně zřetelné jen do té doby, dokud jsou zachovány původní teplotní kontrasty. Rozhraní mezi těmito dvěma vzduchovými hmotami se nazývá frontální plocha. Pojmem fronta označujeme místo, které je na zemském povrchu na frontální čáře protnuto frontální plochou.

Meteorologové však stále častěji místo pojmu atmosférická fronta používají pojem a výpočty takzvaných meteorologických polí. Upouští se od klasické analýzy, a ta je nahrazována numerickými modely.

Atmosférické fronty slouží dnes již spíše jako orientační údaje a jako rychlé přehledy o tom, jak bude atmosféra vypadat v blízké době. Ale vzhledem k tomu, že ne každá fronta je doprovázena srážkami anebo nemá dobře vyvinutý oblačný systém, nemusí být jako údaj zcela směrodatná. Dalším krokem je ještě dohledání síly takové fronty, přičemž síla atmosférické fronty je dána právě rozdílem teplot.

Kupříkladu sledujete-li televizní předpověď počasí, pak vidíte analýzu i předpověď front anebo dokonce celých frontálních systémů, které se nacházejí v tlakovém poli. Základním parametrem ovlivňujícím budoucí počasí je právě poloha rozhraní. Předpověď počasí dovedou nejvíce zkomplikovat vlnící se fronty, což doslova rozhodí modely a není pak vůbec snadné vypočítat, jaké bude počasí. V našem zeměpisném pásmu je to však situace spíše ojedinělá.

Jak vzniká blesk a hrom?

Napsat komentář

V bouřkovém oblaku stoupá a klesá vzduch velkou rychlostí. Vodní kapičky a ledové krystalky jsou tím mocně vířeny z místa na místo, a tak dochází k vytváření elektrického náboje. Horní strana oblaku, kde se tvoří ledové krystalky, bude vždy silněji nabita pozitivním nábojem a spodní strana , kde je více vodních kapiček, negativním. Když je nábojový rozdíl dostatečně velký, dojde k výboji napětí – začne se blýskat.

Blesk si často razí nejkratší cestu k zemi. Přitom však obchází největší odpory ve vzduchu. Proto nemá podobu rovné, ale klikaté čáry. Blesk ohřívá okolní vzduch až na teplotu 30 000 stupňů Celsia. Vlivem takového horka dochází k mimořádně rychlému rozpínání vzduchu. Když je blesk rychlejší než zvuk – říkáme, že prorazí zvukovou stěnu – dojde k hlasitému třesku: hřmí. Blesk a hrom nastanou vždy ve stejnou dobu. Blesk vidíme dříve jen proto, že se světlo šíří vyšší rychlostí než zvuk.

I meteorologie má své rozdělení

Napsat komentář

Řekne-li se meteorologie, řada lidí si samozřejmě představí, že se jedná o vědu o počasí. To je samozřejmě správné tvrzení, ale je nutné se zaměřit i na to, že stejně jako celá řada jiných věd, i tato má svých několik různých odnoží. Mezi tu nejznámější jistě patří takzvaná dynamická meteorologie. Jak napovídá sám název, právě ta studuje dynamiku samotné atmosféry, ze které následně vyvozuje závěry, které mohou výrazně pomoci v předpovědi počasí. Jedním z aspektů této odnože je třeba pozorování proudění vzduchu a studených či teplých front.

I atmosférické procesy je třeba sledovat

Nejsou to však jenom dynamické vlastnosti, ale také další, které v atmosféře probíhají. Těmi se zabývá takzvané synoptická meteorologie. Její princip spočívá v pozorování jasně daných map, a to na několika územích naší země. Následně je z daných map a aktuálního počasí vyvozena předpověď jako taková. Nutno však říci, že tento obor se začíná stále více blížit předchozímu zmíněnému oboru. Mezi další velmi zajímavou oblast patří fyzikální meteorologie. I ta je věrná svému názvu, a tak zohledňuje hlavně fyzikální hlediska, především potom mraků – tedy jejich velikosti, hmotnosti, informace o množství celkových srážek, nebo se zabývá také zářením, které na naší zemi přichází především ze slunce a vesmíru.

Aplikovaná meteorologie má význam v mnoha oborech

Ze všech těchto odnoží lze poté vcelku přesně předpovědět, jaké počasí nás čeká, jaký bude úhrn srážek, či jak bude naše tělo vystaveno nebezpečnému záření z kosmu. A zjištěné informace nejsou předávány pouze široké veřejnosti, ale jsou využívány i v mnoha dalších oborech. Jedním z nich je určitě zemědělství, jelikož řadu procesů je nutné plánovat s dostatečným předstihem. Stejně tak je aplikovaná meteorologie využívána například v oblasti lodní dopravy, kdy je prioritou hlavně bezpečné přepravení nákladu – tedy přepravení v klidnějších vodách a v oblastech bez nebezpečných bouří.

Základní modely pro předpověď počasí

Napsat komentář

Předpověď počasí je možné provádět díky speciálním modelům. V České republice se používají dva modely. Jsou jimi MEDARD a ALADIN. Stručně si je přiblížíme.

ALADIN

Název modelu ALADIN se odvíjí z francouzských slov „Aire Limitée, Adaptation Dynamique, Development International“. Rovněž jde o numerický model počasí, který umožňuje jeho krátkodobou předpověď, a to na základě diferenciálních rovnic popisujících chování atmosféry. Tyto rovnice se řeší na výkonných počítačích. Model je vyvíjen od roku 1991. Na jejím vývoji má podíl především meteorologická služba Météo-France.

U modelu ALADIN se nejdříve vypočte globální model ARPÉGE.  K tomu dojde ve středisku Météo-France. Poté se data přenesou do dalších zemí a v nich se předpověď zpřesňuje pro konkrétní území.

MEDARD

MEDARD je zkratka z anglického spojení „Meteorological and Environmental Data Assimilating system for Regional Domains“ (ve volném překladu „Systém přizpůsobování informací o počasí a o kvalitě ovzduší pro regiony).
Představuje numerický model, na jeho základě je možné připravovat krátkodobé předpovědi počasí. V modelu MEDARD se využívá konkrétně numerický model MM5 vyvíjený od sedmdesátých let 20. století. Zkratka MM (z angl. Mesoscale and Microscale) znamená střední a malé oblasti modelování.

MM5 pracuje na dvou doménách. Jedna pokrývá větší oblast než střední Evropu a má rozlišení 27 km. Doména dva pokrývá Českou republiku. Její rozlišení činí 9 km.

MM5 je konfigurován pro Českou republiku.  Z něho se vypočítávají potřebná data, přenášejí se do Akademie věd ČR, kde jsou upravovaná tak, aby vyhovovala konkrétnímu území.

Díky modelu MEDARD lze předvídat atmosférický tlak, srážky, směr a rychlost větru, oblačnost, teplotu ve dvou metrech nad zemí, množství ozónu, oxidu dusnatého a dusičitého a prašného aerosolu.

Naše atmosféra neustále cirkuluje, a díky tomu dochází ke změnám počasí.

Napsat komentář

prouděníStejně jako je zcela běžným jevem vítr, který se vytváří nad samotným povrchem země, tak je naprostou samozřejmostí i cirkulace ve vyšších výškách, a to konkrétně až do spodní mezosféry. Toto proudění s sebou samozřejmě přináší změny počasí, a dokáže tak přinášet teplé a studené fronty, nebo suché či deštivé počasí. Zajímavé je, že na tuto cirkulaci má vliv nejenom nerovnoměrný povrch země a její otáčení, ale třeba i sluneční záření.

Několik nejdůležitějších proudů

Z hlediska důležitosti by bylo určitě vhodné vyjmenovat několik proudů, které patří mezi ty nejdůležitější. Jedny z nich jsou takzvané pasáty. Ty vanou od subtropických oblastí, z oblasti vysokého tlaku vzduchu. Jejich protipólem jsou takzvané antipasáty, které naopak vanou od rovníku k samotným subtropům. Toto stabilní proudění doplňují také monzuny, které jsou především sezónní záležitostí, a přinášejí s sebou dlouhé deštivé období, které se týká oblastí Indie či Asie.

Větrné proudy se objevují i daleko od rovníku

ProuděníZatímco jsme pouze upozornily na to proudění, které se vyskytuje v oblasti tropů a subtropů, i severnější a jižnější části naší země postihuje proudění, které tak s sebou může přinášet zmíněné studené a teplé fronty. Zde je však proudění mnohem jednodušší, kdy větry vanou buď zonálně, a to ve směru ze západu k východu, nebo meridionálně, tedy podél jednotlivých poledníků, a to od severu nebo jihu. Vlivem setkávání tohoto proudění, a vlivem toho, že mají rozdílné teploty, dochází k častým změnám teplot a počasí jako takového.

Je to však naprosto přirozený jev a je třeba říci, že právě díky výzkumu daných proudů může být počasí předpovídáno, tedy hlavně z hlediska teplot, i v delších časových horizontech, a to podle toho, odkud právě dané proudy přicházejí, a jaké teploty s či tlak s sebou přinesou.

Senzitivita zvířat nejen na počasí

Napsat komentář

Zvířata jsou vybavena velmi citlivými senzory vnímajícími i ty nejmenší vibrace, které my lidé nejsme schopni zachytit. Naši předkové byli v tomto směru k pozorování změn v chování zvířat na rozdíl od nás velmi vnímaví.  Běžně dříve dokázali z pozorování zvířat vyvodit takřka neomylnou předpověď právě přicházejícího počasí. Naši předkové byli jakoby obdařeni zvláštními smysly, které dokázaly zachytit i ty nejjemnější, takřka neslyšitelné signály, co k nim příroda vysílala. Ačkoli tyto signály příroda vysílá neustále, my již dnes nejsme schopni je zachytit vůbec anebo je považujeme za neexistující, což je velká škoda.

Velmi známé a rozšířené zvyky měla v sobě vštípené mnohá domácí zvířata, která se specifickým způsobem ozývala ze stájí, chlévů, či holubníků, aby dala najevo svému okolí, že se blíží bouřka, silný vítr anebo jiná výrazná změna počasí. Ptáci zvýrazňovali své cvrlikání anebo se naopak zcela odmlčeli, holubi začali jakoby pobublávat, z chlévů se ozýval ryk skotu, ze dvorku kejhání hus a drůbež byla tak podrážděná, že to nikoho nenechávalo v klidu a v každém hospodářství se hned začali připravovat na změnu počasí.

Nejen život našich předků a život náš, ale i život zvířat, která s námi sdílí stejné místo k životu je neodmyslitelně spojen s bojem s přírodními jevy, s počasím a také se změnami klimatu. Veškerý náš i jejich život je s přírodou neodmyslitelně spojen, aniž si to často my lidé uvědomujeme.

krava na horáchProč bychom se tedy i my a generace, které přijdou po nás, nemohli naučit předpovídat počasí podle pozorování zvířat a přírody vůbec? Je pravda, že žijeme v moderní době, která spoléhá na přesné měřicí přístroje, říkáme si snad, že je tedy zbytečné zaobírat se metodami předpovědi počasí na základě chování zvířat a rostlin? Většina z nás se však s tímto tvrzením jistě neztotožňuje. Vždyť co by nám zbylo, kdyby došlo k všeobecnému selhání přístrojů například vlivem nedostatku energie, kterou z přírody čerpáme, zase by to byla jen pozorování přírody a přírodních jevů, které by nám pomáhaly určovat, jaké počasí se blíží.

Zatím se nám lidem tedy příliš nedaří používat dedukci a na základě přímých pozorování zvířat umět vyvodit závěry o dalších souvislostech s počasím. Možná je to vše jen otázkou času, kdy se každý z nás začne těmito záležitostmi více zaobírat.

Koróny kolem Slunce a Měsíce a irizace

Napsat komentář

Koróna je v podstatě několik soustředných barevných prstenců. Koróny jsou optické jevy na oblacích středního patra. Objevují se kolem Měsíce i kolem Slunce, i když se nám samozřejmě pozorují lépe u Měsíce.  Korónám kolem Slunce je těžké věnovat tolik pozornosti, neboť sluneční záření nás příliš oslňuje.

Pokud bychom však pozorovali Slunce přes tmavé sklo anebo nějaký filtr, mohli bychom koróny pozorovat velmi často. K tomu, aby byly koróny pozorovatelné, je zapotřebí oblaků, které jsou tvořeny převážně vodními kapičkami. V ledových oblacích se s korónami takřka nesetkáváme. V případě Měsíce se koróna nazývá také dvůr. Jak jsme se již zmínili, každou korónu tvoří několik soustředných barevných prstenců, z nichž vnitřní prstenec je za normálních okolností zbarven do modra nebo do bíla. Často je označován jako aureola. Následný kruh bývá žlutý, a ten ještě vzdálenější načervenalý. Často se tento sled barev ještě dvakrát až třikrát směrem od Slunce (nebo Měsíce) opakuje.

Ke vzniku Koróny dochází ohybem světelných paprsků na vodních kapičkách a krystalcích ledu. Mezi velikostí kapiček a velikostí prstence platí nepřímá úměra: čím jsou kapičky vody menší, tím je prstenec koróny větší. Dokonce je možné z velikosti koróny vypočítat i velikost kapiček. Do výpočtů však vstupuje i typ oblaků, které korónu spoluvytvářejí. Výpočty jsou důležitými údaji pro vědce a nikoli nás laiky.

Někdy můžeme na obloze zahlédnout kromě koróny další optický jev probíhající v oblacích středního patra, jedná se o irizaci  Irizace oblaků(angl.: iridescent). Když oblaky irizují, dostávají zbarvení se zářivě perleťovým nádechem. V průběhu irizace převládají načervenalé a nazelenalé odstíny. S tímto jevem se nejčastěji setkáváme na okrajích mraků, jimž říkáme altostraty a altokumuly. Ty navíc musí být od Slunce ve vzdálenosti větší než 20° ale zároveň ještě v jeho dostatečné blízkosti. Irizace vzniká ohybem slunečních paprsků na kapičkách vody nebo na krystalcích ledu podobné velikosti.